Střecha slouží nejen k ochraně před různými povětrnostními podmínkami. Tvar střechy také dodává budově určitý charakter a určuje využitelnost interiéru. Při poskytování poradenství zákazníkům je důležité znát a umět vysvětlit různé tvary střech. Následující popis je malým vodítkem.
Základní členění
Zde je přehled běžných tvarů střech: šikmá střecha, valbová střecha, polovalbová střecha, mansardová střecha, pultová střecha a plochá střecha. V průběhu své historie se střecha čas od času a v jednotlivých regionech vyvíjela. Dnes existuje nespočet různých tvarů střech.
V zásadě se rozlišují ploché a špičaté střechy. Kromě toho se vyskytují střechy s kulatým štítem nebo špičaté střechy, které vycházejí z kulatého půdorysu. Kromě toho existuje velké množství speciálních tvarů, z nichž některé jsou kombinací výše uvedených tvarů střech.
Nejběžnějším tvarem střechy v této zemi je sedlová střecha, tj. střecha se dvěma poměrně strmě se svažujícími střešními plochami, které se stýkají v horní části hřebene, a její varianty, jako je mansardová střecha. Moderní domy se naopak stále častěji plánují s plochými a pultovými střechami. Kromě vizuálních důvodů to má i velmi praktické důvody, protože střešní prostor lze lépe využít jako obytný prostor a plochu střechy lze lépe využít pro energetické účely (např. pomocí fotovoltaického systému). Za chvíli trochu podrobněji.
Existují dvě typické formy pro krov: vaznicová a krokvová střecha.
Vaznicová střecha: Svislé podélné nosníky, zvané vaznice, nesou krokve střechy. Pod ním nesou vaznice. Hřebenová vaznice nese horní část střechy. Ona sama je držena posty. Výhodou vaznicové střechy jsou dvě samostatné poloviny střechy. Krokve nemusí být přímo naproti; Navíc lze naplánovat střešní okna nebo komíny dle přání. Nevýhodou jsou nosné sloupky pod střechou, které brání roztažení. S většími rozpětími je odpovídajícím způsobem vyžadováno více sloupků.
Krokevní střecha: Je tvořena téměř výhradně krokvemi. Ty se stýkají v horní části hřebene a jsou spolu pevně spojeny přes hřebenovou desku. Zatížení střechy je roznášeno krokvemi směrem dolů na opěrné ložisko. Odtud se zátěž obvykle rozkládá přes kolenní hůl ve stropě. Výhodou krokvové střechy je velký střešní prostor bez sloupků či trámů.
Pultová střecha
Tvar jednoplášťové střechy si snadno zapamatujete, protože jde o jedinou šikmou střešní plochu. Tvar připomíná také řečnický pult, který je mírně nakloněný. U mnoha moderních obytných domů jsou dvě pultové střechy často rozložené a postavené v opačných sklonech. Různé úrovně a mírné sklony pod střechou dodávají interiéru zvláštní efekt.
Sedlová střecha
Podobně jako sedlo na koňském hřbetě leží na domě sedlová střecha. Zde se u hřebene stýkají dvě protilehlé střešní plochy. Pod střechou vzniká na stěně domu trojúhelníková plocha, tzv. štít. Proto se sedlové střeše také říká sedlová střecha.
Valbová střecha
Na rozdíl od sedlové střechy se valbová střecha neskládá pouze ze střešních ploch svažujících se k okapu. Vyznačuje se střešními plochami skloněnými na štítové straně, které se směrem k hřebeni zužují a vytvářejí trojúhelníkovou plochu. Tyto plochy se nazývají boky – výsledné hrany se nazývají hřbety. Valba nemusí nutně sahat až k okapům ostatních střešních ploch. Pokud štít není zcela zakrytý valbovou plochou, ale probíhá pod ní lichoběžníkově, označuje se často jako pochroumaná valbová střecha.
Áčko, neboli stanová střecha
Stejně jako u klasického stanu se střešní plochy této varianty šikmé střechy sbíhají na vrcholu do vrcholu a tvoří stanovou střechu. Nezáleží na tom, zda má čtyři nebo více stran: Jednotlivé střešní plochy vždy tvoří rovnoramenný trojúhelník. Stanová střecha se čtyřmi střešními plochami je dosti podobná valbové střeše s tím zásadním rozdílem, že nemá hřeben.
Mansardová střecha
Mansardou se označují místnosti nebo byty v přestavěných podkrovích. Mansardová střecha proto nabízí větší plochu v interiéru, kterou lze využít jako obytný prostor. Střecha je zde horizontálně rozdělena a skládá se ze dvou různě nakloněných ploch. Spodní plocha je strmější než horní. Mansardová střecha může mít sedlovou nebo valbovou konstrukci.
Rozhoduje konstrukce střechy
Konstrukce střechy je rozhodující pro její stabilitu a závisí na využití budovy, ale také na vnějších faktorech, jako je zatížení větrem a sání větru. U typické konstrukce sedlové střechy se například rozlišuje mezi střechou s krokvemi a střechou s vaznicemi.
Krov je jednou z tradičních střešních konstrukcí pro vytvoření sedlové střechy a je konstruován zejména pro úzké budovy o šířce 7 až 8 metrů a sklon střechy nad 30 stupňů. Montáží límcového trámu vzniká límcová střecha, zvláštní forma střechy s krokvemi. Díky límcové střeše lze realizovat větší rozpětí nebo šířku budovy.
Střecha s vaznicemi je naproti tomu střešní konstrukce, jejímž hlavním znakem jsou vodorovné vaznice, na nichž spočívají šikmé krokve. V tomto případě, kdy se zatížení přenáší pouze na vnější stěny, se jako podpěra používá tzv. kropicí nebo závěsná konstrukce.
Střešní nástavby, střešní otvory a střešní ozdoby
Střešní konstrukcí se obecně rozumí všechny funkční vrstvy, nosné i hydroizolační, z nichž je střešní systém tvořen, včetně izolační vrstvy.
Střešní otvory jsou místa, kde je střecha přerušena střešními okny nebo vikýři nebo kde do ní pronikají komíny. V neposlední řadě tři střešní termíny: Podkroví je (horní) podlaží ve střešním prostoru, kterému se často říká také půda, pokud není upraveno k bydlení. Střešní ozdoby jsou termínem, kterým pokrývači označují všechny prvky na vnější straně střechy, které jsou zde umístěny čistě z dekorativních důvodů.
Mezi střešní nástavby patří: střešní balkon nebo lodžie, nazývané také střešní lodžie nebo negativní vikýř, přičemž střešní balkon částečně vystupuje z konstrukce budovy jako balkon a lodžie představuje výřez ve střeše pro otevřenou, přístupnou plošinu, která nevyčnívá z přední části domu,střešní okno, které je instalováno šikmo v ploše střechy a slouží k osvětlení a větrání střešního prostoru.Vikýř, který zvětšuje obytný prostor pod střechou a vystupuje z fasády;tzv. střešní lucerna, tj. konstrukční prvek na štítu, který má okna pro osvětlení střešního prostoru;tzv. hřebenová věžička, tj. malá střešní věžička na lese (často dřevěná);tzv. trpasličí dům, tj. příčně připojená část střechy (v odborném žargonu: zakrslá), jejíž štít je připojen k fasádě.
Pozor na normy a předpisy
Pochopení konstrukce střechy zahrnuje také několik měření: Například pojem výška hřebene označuje vzdálenost mezi zastavitelnou plochou vozovky (tj. povrchem terénu) a hřebenem. Výška hřebene je tedy výška domu nad zemí. Zřídkakdy se stává, že výška hřebene stoupá (kladná výška hřebene) nebo klesá (záporná výška hřebene).
Tzv. okapová výška označuje bod (okap), ve kterém se teoreticky protíná fasádní stěna a šikmá plocha střechy.
Výsledkem obou měření, výšky hřebene a výšky okapu, je sklon střechy, tj. sklon (míra sklonu nebo strmosti) střešní plochy s úhlem sklonu střechy. Důležité je vědět, že u běžné střešní konstrukce prochází celou střechou jeden úhel sklonu, tzn. že všechny střešní plochy jsou skloněny pod jedním a tím samým úhlem sklonu.
-jik-